Když jsem se po 3 letech "neúspěšnýho studia" vracela znovu do prváku svýho oboru na VŠ, nevěděla jsem, co čekat. Teda, od školy jo, to bylo docela jasný. Ale co čekat od lidí kolem? Od spolužáků? Dneska bych s váma chtěla sdílet pár věcí, který mě při přestupu trápily a o kterejch se moc nemluví. (Ono se vlastně nemluví ani o tom, že nemusíte bakaláře udělat za 3 roky od maturity, ale o tom jindy. :-))
Mladší spolužáci
Může se to zdát jako malichernej problém, ale mě to trápilo. I 3letý rozdíl může být v tomhle věku dost znát. Jiný zájmy, koníčky, dokonce i skoro jinej jazyk a najednou si nemáte moc co říct. Nedovedu si představit, jak se cítí někdo, kdo se vrací do školy po 10, 20 letech. Jste fakt hustí a držím vám všem palce :) .
Důležitý je dát tomu čas – věřím, že aspoň pár oblíbenců si nakonec najde každej. Nikdy nebudete kamarádi se všema (a to je v pořádku), na druhou stranu nikdy nevíte, kdo vás čemu může naučit, i když je o pár let mladší. Buďte tomu otevření a nebojte se poznávat ostatní.
Hledání kamarádů
Pro někoho může bejt těžký se zapojit do novýho kolektivu, ale nevzdávejte to. Důležitý je si uvědomit, že to, že studujete stejnej obor, ještě neznamená, že sdílíte stejný hodnoty, pohled na svět nebo zájmy – ne každej spolužák se musí stát i kamarádem, a to platí v rámci vrstevníků i mimo ně.
Taky je možný, že se vám budou hůř budovat vztahy kvůli věkovýmu rozdílu. Pečujte proto o svoje kamarády, který už máte. Zkuste si na ně najít čas, jít za nima, oslavovat narozeniny, trávit spolu prázdniny. Pokud si najdete kamarády i na novym oboru, je to skvělej bonus. Nezapomeňte ale, že je potřeba do těch vztahů investovat a budovat je.
V mým případě se kolem mě bohužel nezformovala parta kamarádů jako předtim, ale to je v pořádku. Vtipný je, že jsem se znovu začala bavit s jednou bývalou spolužačkou, když se naše cesty znovu potkaly a stala se z ní moje dobrá kamarádka. Tohle internetový psaní mejch pocitů mi překvapivě taky dalo několik spolužaček-kamarádek, za který jsem moc vděčná.
Sdílení materiálů
Nejednou jsem přemýšlela, jestli se se mnou někteří spolužáci baví jen kvůli informacím, materiálům nebo kontaktům, který pravděpodobně – když něco studujete podruhý – máte. Ze začátku to může bejt těžký rozeznat, ale věřte mi – pokud mají vztahy vydržet a pokud jste si s daným člověkem opravdu sedli – vydrží a budou se budovat i mimo školu.
Je na vás, kolik čeho a komu ne/budete sdílet. Nejste studijní oddělení a nemáte žádnou povinnost informovat spolužáky o kde čem. Na druhou stranu, pokud daný věci sdílet chcete, směle do toho.
Já jsem se snažila spíš držet zpátky, protože mi přišlo, že se mnohdy vnucuju a že o to nikdo nestojí. Když jsem můj obor studovala poprvý, platila bych za takový rady zlatem. Doba je ale asi jiná, lidi to možná tolik neřešej nebo si našli info jinde. Nicméně pokud se mě někdo zeptal a opravdu stál o moje rady nebo tipy, ráda jsem mu je dala.
Strach z reakce ostatních
Asi bych vlastně měla napsat "strach z negativní reakce ostatních". Bydlim v malým městě a všechno, co se vymyká "normálu" je braný jako katastrofa. "No chudák, co? On nezmaturoval?", "Jejda co se stalo, že ještě neni bakalářka?"...
Nikdo nemyslí na to, že si maturitu posunul kvůli dlouhodobý nemoci. Nikoho nenapadne, že se prostě na termín státnic nenapsala hned a nechává si rok studentskejch výhod + času na přípravu. První myšlenky jsou vždycky zaměřený na to, jak moc je ten člověk hloupej, nešikovnej nebo neschopnej.
Na jednu stranu, nikomu nemusíte nic popisovat, vysvětlovat, ani se zpovídat. Pokud je vám nepříjemný o tom mluvit, je to pochopitelný, a nemůžete do toho být nucení. Na druhou stranu si myslím, že pokud měníte obor, přestupujete nebo dokonce opakujete celý studium, není to nic, za co byste se měli stydět. Nejste první ani poslední. Pokud se o tomhle nebude mluvit, zůstane tohle téma tabu a bude se na takový lidi pohlížet skrz prsty, což je velmi úzkoprsý.
Nový zkoušky
Po přestupu (obzvlášť, pokud se vám podaří si nechat uznat nějaký předměty a odlehčíte si tím rozvrh) vám bude najednou lehko. Budete mít víc času. Při opakování zkoušek budete vědět, do čeho jdete a nebudete se tolik stresovat. Jenže po nějaký době klidu přijde "ALE". Najednou budete mít před sebou předměty a zkoušky, který jste nikdy v životě nedělali. Je to asi stejnej pocit, jako když hrajete videohru a první level opakujete 10x, než se dostanete do toho druhýho. Jedničku už máte natrénovanou a zvládnete ji rychleji, než dřív, ale na začátku dvojky přijde strach a pochyby. Zvládnu to? Tak daleko jsem se ještě nikdy nedostala. Jsem dost dobrá? Mám na to???
Moje rada? Důležitý je se z toho nepo*rat a nenechat se přemoct tím strachem. Mně se před pár lety zdálo nemožný udělat zkoušku z organiky. Nevěřila jsem, že to někdy bude za mnou. Při druhym studiu se mi to povedlo na první pokus a snad na plnej počet bodů. Potom bylo nemožný zvládnout třeťák – tam jsem se předtim nedostala. Udělat bakalářku – tu jsem předtim taky nepsala. Zvládnout 3 státnice z celkem 13 předmětů. And you know what? Po tom všem to Bc. (který za chvilku snad nahradím Mgr.) před jménem mám. Jestli jsem nějakou zkoušku opakovala? Idk, je to možný. Znovu do prváku jsem už ale šla až na magistru.
Ať už měníte obor, přestupujete nebo opakujete VŠ z jakýhokoliv důvodu, přeju vám hodně sil, aby to tentokrát vyšlo. Není to lehký, ale dá se to zvládnout. Nejenom já jsem toho příkladem :)
A.
Komentáře
Okomentovat