Jsou jenom dvě možnosti, proč jste klikli na tenhle článek. Buď už víte, jak na to a máte potřebu prokrastinovat (v tom případě nezapomínejte, že Máňa od vedle, která vám pije krev v hodinách, se právě teď učí a vy děláte kulový) a nebo jste prošli všechny možný i nemožný příspěvky všech blogerek, máte vyvětraný, uklizenej stůl, seřazený poznámky do komínku, nachystanou svačinu, puštěnou klasickou hudbu a ono to učivo pořád jaksi neleze do hlavy.
V prvním případě to vypněte a běžte makat, ve druhym případě jste tady správně.
Dneska se podíváme na to, jak se učit. Je spousta úhlů, kterýma se na tuhle učící problematiku jde koukat a konců, za který to vzít. Můžeme řešit motivaci, rutinu nebo jestli je lepší se učit ráno nebo večer. To ale proberem až někdy jindy :) Dneska to bude o tom, jak se nám vlastně informace dostávaj do hlavy a jak je tam co nejdýl uchovat.
JAK ČLOVĚK VNÍMÁ INFORMACE?
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak si náš mozek zapamatovává informace a kolik jich dokáže uchovat? Já jo. Když totiž chystáte přednášku, je ve vašem zájmu ji udělat tak, aby z ní všichni odcházeli s větším množstvím znalostí než měli, když na ni šli. Člověk vnímá informace různě a u každýho vjemu si dokáže zapamatovat pouze omezený procento informací. K tomu, abysme si to dokázali líp představit, nám slouží tzv. pyramida učení.
Co nám pyramida o učení říká?
Učení můžeme dělit na pasivní, kdy sedíte jak knedlík na židli & někdo do vás něco hustí a aktivní, kdy taky přiložíte ruku k dílu. Protože jste chytrý hlavy, dojde vám, že aktivní učení bude trochu víc náročný na vaši energii a jak se správně domníváte, taky bude efektivnější - lépe si informace zapamatujete a déle je uchováte.
Představte si učitele, kterej na začátku hodiny otevře pusu a zavře ji za 45 minut. Jak bude vypadat chování třídy? Sedíte na židlích, půlka se snaží vnímat, třetina si posílá memečka (nebo tiktoky - abyste si nemysleli, že jsem moc stará a že nevim, co to je) na instagramu pod lavicí a zbytek kreslí kytičky do sešitu. Takovýmu stylu výuky se říká "frontální výuka" a je to nejmíň efektivní způsob učení. Zapamatujete si všeho všudy 5 % informací. Proto nestačí si odsedět přednášku a myslet si, že vám daný téma učitel zázrakem nalije do hlavy.
O něco lepší je učení čtením. Je trochu rozdíl mezi vlastníma a kradenýma poznámkama, nicméně je to pořád čtení. To je taky důvod, proč můžete mít přenádherný sešity a zároveň pořád umět velký kulový. Je to leckdy samozřejmě první krok k tomu se něco naučit, ale neměli bychom u něj skončit. Přistihli jste se někdy u toho, že jste přečetli celou stránku a vlastně nevíte, o čem byla? Přesně o tom mluvim. A protože je pro lidi těžký se soustředit delší dobu na jednu monotónní věc, zítra si povíme, jak vaše "čtecí" metody zlepšit.
U audiovizuálních vjemů (= koukám na video, někdo mluví, zároveň je to vtipný a barevný) si pamatujeme zhruba 20 % informací. Takže zprávy z televize s reportáží si zapamatujem pravděpodobněji, než když nám je hlásí někdo v rádiu a my u toho navíc třeba ještě vaříme. Když nám potom danou věc někdo ukáže "naživo", je to ještě o chlup lepší - s 30 procenty zapamatovaných informací.
Blížíme se do finále. V top trojce se umístila skupinová diskuze. Doteď si pamatuju, že když jsme ve třeťáku na gymplu dělali ve skupině přírodovědeckou křížovku, byla tajenka želvy. Je to taky první styl učení, ve kterém se aktivně zapojujete, přemýšlíte, kladete kamarádům otázky, poučujete se navzájem a daný téma řešíte. Váš mozek zpracovává vjemy, protože tušíte, že se vás za pár minut někdo zeptá na názor nebo budete muset něco okomentovat.
Druhým nejúčinějším způsobem učení je si danou věc vyzkoušet. Proto máme labky nebo cvika. Proto děláme chemický pokusy. Chápu, že některý předměty/témata jsou jednodušší uvést v praxi než jiný, ale s dostatkem času a prostředků by třeba ani taková simulace bitvy na Bílý hoře nemusela bejt špatná. Zážitky a s něma spojený emoce prostě táhnou a fixujou v nás informace.
No a nikoho, kdo rád vyhrává hádky v komentářích, nepřekvapí, že nejúčinější metodou, jak se něco naučit, je "poučovat" ostatní. Důkazem toho je moje bývalá spolužačka. Byla velice milá a ochotná - tudíž když jsme nevěděli, šli jsme si pro radu právě k ní. Pro ni to znamenalo si téma najít, porozumět mu a s láskou ho nám všem, tupejm hlavám, vysvětlit. Můžu dosvědčit, že díky takovýmu neoficiálnímu doučku půlky ročníku zvládla zkoušky i státnice s nejlepšíma výsledkama.
Čím to je, že když učíme ostatní, pamatujem si danou látku víc?
1) Lidi neradi přiznávaj, že něco neví, tudíž se na doučování náležitě připravíte.
2) Nikdy není chyba na žákově straně - pokud téma nechápe, neumíte učit = zjišťujete vlastní nedostatky ve znalostech dané problematiky.
3) Jsou vám kladeny otázky = téma neprocházíte chronologicky, ale z různých stran a směrů.
4) Opakováním si danou látku vrýváte do paměti, o tom za chvíli.
5) Ověříte si, zda dané tématice rozumíte do hloubky - když někomu chci něco vysvětlit, nejdřív to musim pochopit. Básničky zpaměti nefungujou.
A JAK JE TO SE ZAPOMÍNÁNÍM?
Je nám všem jasný, že po určitým čase si pamatujeme míň znalostí, než jsme se naučili. U mediků je "poločas rozpadu" cca 3 dny po zkoušce, my ostatní hodíme všechno do pomyslnýho koše v mozku už po cestě ze zkoušky na tramvaj, žejo. (:D)
Graf výše nám říká, že si po dnu od naučení látky pamatujem 80 % informací. Když si ji nezopakujem, jsme cca do tejdne skoro na nule. (Kdo si pamatuje všechny věci z minulý přednášky, ať zvedne ruku!). Kdežto s opakováním dané látky procento uchovaných znalostí roste. Tím se dostáváme ke klasickýmu "opakování je matka moudrosti". Ráda bych tuhle větu vyvrátila, ale bohužel se tak dneska nestane.
Víte, jakej je rozdíl v tom, když vám řeknu "namaluj jablíčko" a "namaluj vzorec kyseliny diperoxodisírové"? Krom toho, že jablíčko si v duchu představil každej, u tý kyseliny by asi některý z nás měli problém a vsadim se, že aspoň pěti z vás se u toho názvu ještě udělalo nevolno nebo se vám protočily panenky. Rozdíl v tady těch dvou případech je ten, že jablko jste někdy v životě jedli, viděli v obchodě a na stromě, ba někteří jste na něj třeba alergičtí nebo vám nechutná. S danou kyselinou jste se v běžnym životě setkali asi málokrát a někteří jste chemii s radostí vypustili z hlavy hned, když pro vás přestala být povinným předmětem.
Co tím chci vlastně říct - pamatujeme si věci, které pro nás nejsou cizí. Nosíme v hlavě věci, slova a názvy, který používáme. Čím víckrát budu něco opakovat, tím pravděpodobněji si to zapamatuju. Když jsem sledovala mediky s kvantama informací, který se maj naučit, dost často preferovali metodu "musím si to projít aspoň 3x". Mnohdy nejde o to všemu rozumět po prvním přečtení. Jde o to, aby vám daný informace nebyly tak cizí a aby nám v hlavě začalo blikat "to už jsem někdy slyšela". Proto pokud můžete, zařaďte opakování do vašeho studijního rozvrhu co nejvíc. Když si totiž naplánujete učení na tři týdny dopředu stylem "první týden lehce přečtu, druhej týden pořádně přečtu s výpiskama a videama a třetí týden se naučím + to naučím spolužačku" tak nejen, že budete s učením napřed, nebudete tolik stresovat, ale hlavně si větu "co to kurva jako je?!" můžete dovolit, protože nebudete mít noc, ale 3 týdny před zkouškou.
To by za dnešek bylo všechno :) Doufám, že jste se dozvěděli něco novýho, no a zítra se můžete těšit na pokračování! Pobavíme se o tom, jak se dá tohle všechno aplikovat v praxi, jak se učím já a posdílím s vámi nějaký tipy a triky, který by vám mohly pomoct.
Zatím se mějte hezky! :)
Komentáře
Okomentovat